Jaký je rozdíl mezi jednotrubkovým a dvoutrubkovým systémem?
Jednotrubkový a dvoutrubkový systém vytápění
Při návrhu nebo rekonstrukci teplovodního vytápění se nejčastěji setkáme se dvěma základními způsoby rozvodu: jednotrubkovým a dvoutrubkovým systémem.
Oba systémy mohou správně fungovat, liší se však způsobem vedení topné vody, regulací jednotlivých radiátorů, hydraulickým vyvážením i nároky na instalaci.
Jednotrubkový systém vytápění
Schéma zapojení jednotrubkového systému vytápění
U jednotrubkového systému proudí topná voda hlavním okruhem, na který jsou postupně připojeny jednotlivé radiátory. Část vody prochází radiátorem a část může podle konstrukce armatury pokračovat obtokem dále v okruhu.
Voda se při průchodu soustavou postupně ochlazuje. Radiátory umístěné dále po směru proudění proto mohou dostávat vodu s nižší teplotou než tělesa na začátku okruhu. S touto skutečností musí počítat návrh výkonu jednotlivých radiátorů i hydraulické nastavení celé soustavy.
Proč je důležitý bypass?
U jednotrubkové soustavy nelze běžným ventilem jednoduše přerušit celý průtok přes jednu větev, protože by tím mohl být omezen také průtok k dalším radiátorům v okruhu.
Proto se používají speciální ventily nebo připojovací armatury s obtoku – bypassem. Ten umožňuje, aby část topné vody pokračovala dále i v případě, že je konkrétní radiátor termostatickým ventilem omezen nebo uzavřen.
LAURENS nabízí pro podobné instalace také vhodné designové připojovací armatury. Při výměně radiátoru v existujícím jednotrubkovém systému je však vždy potřeba ověřit typ původního zapojení a požadovaný průtok obtokem.
Výhody jednotrubkového systému
- menší množství rozvodného potrubí,
- jednodušší základní vedení okruhu,
- častý výskyt ve starších bytových domech a původních otopných soustavách.
Nevýhody jednotrubkového systému
- postupný pokles teploty vody v průběhu okruhu,
- větší nároky na správný návrh výkonu jednotlivých radiátorů,
- nutnost vhodných ventilů a obtoků,
- složitější regulace a hydraulické vyvážení při změnách soustavy.
Dvoutrubkový systém vytápění
Schéma zapojení běžného dvoutrubkového systému vytápění
U dvoutrubkového systému jsou přívodní a vratné potrubí oddělené. Každý radiátor je napojen mezi společný přívod a společnou zpátečku.
Díky tomu dostávají jednotlivé radiátory topnou vodu s přibližně stejnou vstupní teplotou a ochlazená voda z radiátoru se vrací samostatně do vratné větve.
Tento způsob zapojení je dnes velmi rozšířený, protože umožňuje jednodušší regulaci jednotlivých místností a zpravidla také snadnější hydraulické vyvážení celé soustavy.
Základní varianty dvoutrubkového systému
Protiproudé zapojení
U klasického protiproudého systému mají radiátory blíže ke zdroji tepla kratší celkovou délku přívodního a vratného potrubí než radiátory vzdálenější.
To znamená, že bez správného hydraulického vyvážení může voda preferovat kratší cestu a nejbližší radiátory mohou mít vyšší průtok než tělesa na konci soustavy. Proto se používají regulační a přednastavitelné ventily.
Souproudé zapojení – Tichelmann
U tzv. Tichelmannova zapojení je součet délky přívodního a vratného potrubí ke každému radiátoru navržen přibližně stejně.
První radiátor na přívodu je tak poslední na vratné větvi a naopak. Tento princip pomáhá přirozeně vyrovnávat tlakové poměry v soustavě a může usnadnit hydraulické vyvážení.
Dvoutrubkový systém s horním rozvodem
Rozvodné potrubí je vedeno v horní části objektu, například pod stropem nebo v instalačním prostoru, a z něj jsou napojeny jednotlivé větve. Takové řešení se může používat zejména ve větších objektech nebo u specifických rekonstrukcí.
Dvoutrubkový systém s rozvody v podlaze
V rodinných domech a moderních bytech se dnes velmi často používají rozvody vedené v podlaze. Z centrálního rozdělovače nebo hlavního potrubí jsou následně vedeny samostatné přípojky k jednotlivým radiátorům.
Výhodou je čistý vzhled interiéru a možnost přivést potrubí přímo k modernímu středovému nebo spodnímu připojení radiátoru.
Odvzdušnění radiátorů
Bez ohledu na typ systému musí být otopná soustava navržena tak, aby z ní bylo možné bezpečně odvádět vzduch.
Radiátory jsou proto běžně vybaveny ručním nebo automatickým odvzdušňovacím ventilem. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat nejvyšším místům soustavy, kde se vzduch přirozeně shromažďuje.
Jednotrubkový vs. dvoutrubkový systém – rychlé srovnání
| Vlastnost | Jednotrubkový systém | Dvoutrubkový systém |
|---|---|---|
| Rozvody | Jeden hlavní okruh | Samostatný přívod a zpátečka |
| Teplota vody | V průběhu okruhu postupně klesá | Na vstupu radiátorů je přibližně obdobná |
| Ventily | Nutné vhodné řešení s obtokem | Běžné termostatické a regulační ventily |
| Regulace | Citlivější na změny v soustavě | Jednodušší individuální regulace |
| Použití | Často starší soustavy a rekonstrukce | Běžné řešení nových a modernizovaných soustav |
Na co dát pozor při výměně radiátoru?
Při výměně starého radiátoru nestačí znát pouze jeho rozměr a tepelný výkon. Je potřeba zjistit také typ otopné soustavy a způsob připojení.
Zvláště u staršího jednotrubkového systému může použití nevhodného ventilu nebo úplné uzavření obtoku negativně ovlivnit průtok do dalších radiátorů v okruhu.
Před objednáním nového designového nebo článkového radiátoru proto doporučujeme ověřit přívod a zpátečku, rozteč potrubí, dimenzi přípojek, typ ventilu a způsob regulace celé soustavy.
Shrnutí
Jednotrubkový systém využívá jeden hlavní topný okruh. Je úspornější na množství potrubí, ale citlivější na hydraulické nastavení a vyžaduje správně navržené obtoky a ventily.
Dvoutrubkový systém používá samostatné přívodní a vratné potrubí. Jednotlivé radiátory tak lze snadněji regulovat a systém je flexibilnější při výměně nebo doplnění otopných těles.
Při rekonstrukci existujícího vytápění je proto vždy vhodné nejprve zjistit, jaký systém je v objektu skutečně použit, a teprve podle něj vybírat radiátor a odpovídající připojovací armaturu.
